21. července 2022 Články

Terezka Tichá byla v Koclířově oceněná stříbrným charitním křížem

"Z celého srdce přeji charitě úžasné lidi, bez kterých to opravdu nejde. Lidi, pro které pomáhat a dávat radost je samozřejmostí a ne nutnou povinností. Mnoho spokojených klientů a vlastně i pár těch nespokojených, neboť díky nim se stále posouváme dále. A samozřejmě Boží podporu a přízeň!"

Terezka Tichá, DiS je vedoucí Rodinného centra Kopretina v Čáslavi. Rodinné centrum nabízí programy pro rodiče s dětmi různého věku, které slouží k podpoře rodičovství a rodiny. Je také centrem osvěty. Dále nabízí sociálně aktivizační službu pro rodiny s dětmi. Podporuje fungující i dysfunkční rodiny s dětmi v jejich nezastupitelné roli, rodiny s dětmi s jakýmkoliv handicapem (zdravotním i sociálním) a rodiny s dětmi v pěstounské péči.

Jak dlouho pracuješ v Oblastní charitě Kutná Hora a jak si k práci v charitě vůbec přišla?

V Oblastní charitě Kutná Hora pracuji od roku 2015. Předtím jsem zde měla brigády v rámci kurzu Tvořivých rukou pro maminky s dětmi, jelikož i já sama jsem v té době byla na mateřské dovolené a bavilo mě vymýšlet aktivity pro setkávání rodičů s dětmi. Po ukončení rodičovské dovolené jsem se měla vracet na své původní místo, čímž byla pozice učitelky na Základní škole Kamenná stezka Kutná Hora. Byla jsem ovšem oslovena Annou Poživilovou, zda bych po ní nechtěla převzít vedení Kopretiny. Nabídka mi byla více než sympatická a to ať po stránce pracovní, tak po stránce vztahu k mojí rodině. A tak jsem začala pracovat v RC Kopretina Čáslav.

Kdy rodinné centrum vzniklo? Jaké byly jeho začátky?

RC Kopretina vzniklo v roce 2006. Dne 31. května 2006 bylo centrum otevřeno na Dětský den. Aby byl člověk přesnější, název Rodinné centrum Kopretina bylo pozdější, dříve se jmenovalo Mateřské centrum Kopretina. Začátky byly především po stránce finanční velmi náročné. Na otevření centra se podílela Mgr. Anna Poživilová a Bc. Marie Macková. Nabízelo programy pro rodiče s dětmi a později i sociální aktivizaci.

Vzpomeneš si na svoje první klienty nebo svoje začátky?

No, teď jsem musela opravdu hodně zapřemýšlet. Byli to kamarádi mých dvou synů. Vrstevníci. Setkávat se, bylo pro nás důležité. Měli jsme možnost sdílet vše, co tehdejší doba nabízela. A že se vyvíjí, je dosti patrné i dnes. Základní linie rodinného centra zůstala stejná, řada aktivit se zmodernizovala, změnila strukturu.

Je konkrétní příběh, který Tě osobně nějak ovlivnil?

Jestli mohu, tak by to byly dva příběhy. První z nich by se nechal pojmenovat citátem od bl. papeže Jana XXIII.: „Nezáleží na tom, zda konáme velké nebo malé věci, ohromující nebo nepatrné, ale jen na lásce s níž je provádíme“. Je to tak čtyři roky zpátky, kdy nás napadla myšlenka, jít potěšit seniory do čáslavské nemocnice na oddělení LDN. V rámci dramaťáčku jsme secvičili s malými dětmi písničky a básničky. Nastal den D a my jsme otevřeli dveře prvního pokoje a jedna holčička řekla: „Dobrý den paní, my vám jdeme zazpívat …“ - najednou jsem pochopila, že toto je velmi důležité. Propojovat bezstarostnost dětství se zkušeností stáří. To bylo poprvé, kdy jsem musela zatlačit slzu a věděla jsem, že se musím usmívat i když při setkání s osamělostí a bezmocí, člověku do smíchu není.

Druhý příběh je poměrně z nedávné doby. 24. února 2022 začala ruská invaze na Ukrajinu. Dost lidí, zvláště těch starších, pochopilo, že toto nebude nic pěkného. Delší dobu jsem si možná celou situaci nedokázala reálně zařadit a udržovala se v určité optimistické naději. S odstupem času mohu říci, že mi to očividně pomáhalo trochu se povznést nad celou situací. Taková vlna solidarity, dobra a pomoci, pochopení, lásky a modliteb – neuvěřitelné. Teď tu sedím pod ořechem na farní zahradě a říkám si, kolik rodin, lidí, měl člověk možnost poznat, kolika pomoci, vyslechnout. Vše díky práci, ve které pracuji, díky kolegům, panu faráři Dmytrovi, přátelům, dobrovolníkům a díky mé úžasné rodině. Zvláště ze začátku poskytování humanitární pomoci, byly situace, opravdu velmi psychicky náročné. A dvě slova, na která nikdy nezapomenu, která slyším každý den několikrát: Paní Teréza …

Na co jsi v práci nejvíce hrdá? Co Ti naopak vadí?

Možná to bude znít trošku pateticky, ale nejvíce si cením mých kolegů a jsem na ně patřičně hrdá. Kdybych neměla takové úžasné lidi kolem sebe, těžko by bylo. Jsme jako jedna velká rodina a každý přispívá něčím úžasným. Dáváme dohromady společné projekty, akce a podporujeme se navzájem. Mám je upřímně moc ráda.

Co mi vadí? Vše má své mouchy, ale o těch není třeba psát.

Co Ti práce v charitě přináší?

Práce v Charitě mi přináší možnost setkávat se s lidmi, pomáhat jim a vytvářet smysluplné věci. Je úžasné sledovat, jak každý z nás má svůj životní příběh, své radosti i bolesti. Práce s lidmi je sice náročná, ale dává životu ten správný šmrnc.

Nosíš si práci domů? Jak relaxuješ? Co děláš ve svém volném čase?

To snad ani jinak nejde. Celá naše rodina už asi bude charitní.

Určitě ráda relaxuji a považuji to za důležitý prvek v životě každého člověka. Většinou odpočívám prací a to spíše manuální. Výborná je na to zahrada. Dále moc ráda podnikám různé výlety a poznávám krásy světa. Sem tam nějaká kultura a kolo či lyže. Když je vše ve spojitosti s rodinou, je to stav ideál. A co nesmím opomenout, ráda vařím. To je úplný relax. A k tomu dobré moravské vínko ... No, co dodat.

Jaká jsou Tvá přání? Profesní? Osobní?

Mám mnoho přání. Profesní přání by byla, pokud to jen půjde, pomáhat rodinám, které k nám přicházejí s nejrůznějšími problémy. Více lidem nabídnout možnost zakusit „caritas“. Osobní přání jsou opravdu osobní a ty bych si ráda ponechala ve svém srdci.

Charita ČR slaví 100 let. Diecézní charita Hradec Králové, pod kterou patří kutnohorská charita, slaví 30 let. Co by si charitě popřála?

Charitě bych z celého srdce přála úžasné lidi, bez kterých to opravdu nejde. Lidi, pro které pomáhat a dávat radost je samozřejmostí a ne nutnou povinností. Mnoho spokojených klientů a vlastně i pár těch nespokojených, neboť díky nim se stále posouváme dále. A samozřejmě Boží podporu a přízeň!

Terezko, děkuji za odpovědi na otázky.