Lidé bez domova. Jak to vidí Ti, kteří se o ně starají.
21. června 2021 Články

Lidé bez domova. Jak to vidí Ti, kteří se o ně starají.

Proč pomáhají naši kolegové právě bezdomovcům? Mění se lidé bez domova v průběhu let? Kolik bezdomovců žije v Kutné Hoře a okolí? Existují i příběhy s dobrým koncem? Na tyto a další otázky odpovídali pracovníci střediska Atrium.

Jak vypadá běžný den sociálního pracovníka, který pracuje s bezdomovci?

Asi jako v každé jiné profesi. „Ranní káva, nastartovat počítač a podívat se, co je v plánu s kým dělat. Poté porada a předávání informací s ostatními kolegy o klientech. Řeší se co, kdy, kde, kdo a jak a následuje rozdělení práce. Začíná přímá práce s klienty například nacvičování různých dovedností, dokumentace a administrativa, během dne pak telefonáty s různými institucemi jako jsou úřad práce, probační a mediační služba nebo soudy. Někteří odjíždí do terénu. Každý den je trochu jiný a pestrý.“

Jak vnímají ostatní lidé a společnost práci našich zaměstnanců, kteří se o tuto nepopulární cílovou skupinu starají?

"Někteří lidé se diví, jak můžu pracovat s bezdomovci. Jiní vidí pozitivum v tom, že se má o ně kdo postarat."
"Někteří mě obdivují, že by tuto práci nemohli dělat, jiní ji berou jako podřadnou…"
"No jeden z deseti to obdivuje, dva z deseti řeknou, že je to přínosné a sedm z deseti, že je to ztráta času, že si za to můžou sami…"

Proč pomáháte právě bezdomovcům?

"…na bezdomovce se nahlíží s velkým opovržením, jako na někoho, kdo je méněcenný, jako na někoho, kdo nepatří do „normální“ společnosti, jako na někoho, kdo je už jenom svým vzhledem vyčleňován. Přitom každý máme právo na důstojný život, každý má svoji lidskou důstojnost, každý má právo na lidské zacházení a přijetí jeho osoby bez ohledu na to, jakým životním osudem si prochází."

„Protože mě to naplňuje. Spousta lidí má v sobě takový ten pocit, že by chtěli pomáhat. Většina si však vybere cílovou skupinu, která vzbuzuje soucit (hendikepování, senioři, matky s dětmi, týrané osoby atd.), ale přechází skupinu, která ve většině lidí vzbuzuje opovržení, strach, nebo i nenávist. Jenže jsou to taky lidé.“

"Protože každý člověk si zaslouží druhou šanci…"
"Jsme jediní, kdo těmto lidem podá pomocnou ruku…"
"Práce mě baví a naplňuje, má smysl."

Kolik bezdomovců v Kutné Hoře (a okolí?) žije? Roste jejich počet? Kolik jich využívá služeb Střediska Atrium.

"Počet lidí bez domova se různě střídá, ale zpravidla se staráme o 50 – 60 bezdomovců. V tuto chvíli máme registrovaných 61 bezdomovců v nízkoprahovém denním centru. Z toho se aktivně na řešení své situace podílí 30 osob využitím služby sociální rehabilitace. V noclehárně přespává 15 klientů. V Kutné Hoře a okolí se ještě pohybuje cca 40 lidí bez domova, o které se staráme v terénu." 

Mění se lidé bez domova v průběhu let? Proč myslíte, že ke změnám dochází? Jaký je typický příběh člověka, který skončí na ulici? Dostávají se třeba na ulici díky ztrátě zaměstnání, rozvodem apod?

"Jsou zde mladší i starší jedinci. Jedinci, kteří se dostali na dno svojí vinou nebo vinou nahnutého osudu. Myslím si, že až osmdesát procent lidí si za svoji situaci můžou sami. Ať už to začne nesplacenými dluhy, útěky do heren, útěky k alkoholu a nakonec rezignace. Tito lidé si většinou na začátku neuvědomí problém a než by využili nějakou organizaci pro pomoc například se závislostí nebo s oddlužením, tak se utápí v alkoholu, dokud nepřijdou o vše a pak už je velice těžké se nejen odrazit od dna, ale začít žít opět tak jako dřív."

 „Dříve jsem registroval více lidí v pokročilejším až důchodovém věku, nyní přibývá více mladých lidí. Ke změnám dochází v důsledku nestability zaměstnání, nedostatečného vzdělání, závislosti na alkoholu, drogách již v mladistvém věku a narušeným procesem socializace již v nukleární rodině."

"Mění i nemění. Každý příběh člověka je jiný, každý osud je rozdílný."

„Obecně platí, že člověk, který je na ulici velmi dlouho ztrácí veškeré návyky, které se učí během života. Čím déle je na ulici, tím těžší je pro něj se vrátit k běžnému způsobu života a velmi těžko se začleňuje do společnosti. Důležitou roli tedy hraje čas, včasné podchycení takového člověka v terénu a poskytnutí pomoci v podobě služby sociální prevence.“

Setkáte se i s příběhy, kde se člověk vrátí k běžnému způsobu života? Je nějaký případ, který Vám osobně utkvěl v paměti?

„Klučina, který bral léta drogy a poflakoval se na ulici, ve squatech, ve sklepích. Nepracoval, byl věčně pod vlivem, neplatil alimenty na syna, velmi problémový. Rozuměl si ale s pracovníky charity, kteří mu pomáhali a po několika neúspěšných léčeních a pobytech v různých komunitách, se odstěhoval do komunity v jiné části republiky, kde se cítil dobře. Teď už druhým rokem hraje ve farní kapele, má stálé zaměstnání, bydlí v nájmu, stýká se synem, na kterého platí alimenty, stmelil se s rodinou, šetří si peníze a dá se říct, že žije životem jako my ostatní.“

„Vzpomínám na jednoho pána propuštěného na amnestii. Byl ve vězení zneužíván, nemocný, kolegové mu pomohli, uzdravil se, našel práci. Měla jsem z něj radost. Už jsem jej neviděla, a to je to nejlepší, už nás nepotřeboval.“

„Pán, důchodce, byl k nám poslán kolegou z jiného střediska. Potřeboval pomoci s hledáním ubytování a nějaké brigády. Spolupráce byla velice dobrá. Pán byl aktivní. Během jednoho měsíce si našel, ve spolupráci s námi, ubytování v M. a brigádu tamtéž jako správce a kuchař. Do služby se již nevrátil.“

„…skončil práci ve Foxconnu a v jeden den přišel o práci, bydlení, pojištění a spal v zimě venku. V Čechách neměl rodinné zázemí, ale našel nás. Bál se nás oslovit, ale nakonec přišel. Během několika málo dní jsme mu pomohli najít práci i ubytování. A dle zpětné vazby od zaměstnavatele si vedl dobře.

„Jednou se k nám zašel podívat klient, který bydlel na ubytovně a začal docházet do sociální rehabilitace. Pomáhal stříhat bavlněné ošacení na hadry na úklid a míchat směsi na odlévání keramiky. Poskytovali jsme mu ošacení, občas hygienu. Dostával domů polévku uvařenou v rehabilitaci. Sociální pracovník mu pomohl vyřídit invalidní důchod, později starobní. Zhoršením zdravotního stavu byl hospitalizován, po nějaké době jsme vyřídili domov Barbora pro seniory.“

Změnil se nějak během let přístup společnosti k bezdomovectví?

"Spousta lidí na bezdomovce neuvěřitelně nadává. Jsou pro ně nepřijatelnou skupinou ve společnosti. Což je vlastně přístup, který slýchám od různých lidí různých věkových kategorií."

"Mám dojem, že se společnost bezdomovců už méně bojí a někteří se jim snaží pomoci, obyčejný lidský soucit."

"Určitě ano, bezdomovectví se stalo „fenoménem“, společnost si začala uvědomovat, že tento jev tady existuje a nelze ho přehlížet, lidé si začali více všímat lidí žijících na okraji společnosti, na pokraji chudoby. Vznikají různé nadace nebo sbírky…"

"Dříve, když jsem potkala člověka z ulice, který po mě chtěl drobáček, cigárko, tak jsem mu většinou dala a bylo mi ho vyloženě líto. Teď dokážu většinou člověka odhadnout a spíš ho rovnou nasměruju k nějaké nejbližší organizaci pro pomoc, nebo si ho i kolikrát vyslechnu a poradím mu například s úřady (tomu naše šéfová říká dobrovolný terén ve svém volném čase :-))."

Na jaře se všechny sociální služby pro lidi bez domova přestěhovaly z Trebišovské ulice za hlavní poštou do městské části Kutná Hora Sedlec (foto). Ovlivní stěhování nějak poskytování služeb? 

"Ano, a to výrazným způsobem bohužel tím negativním."

"Ano, kvůli velmi málo místu se nám bude velmi obtížně poskytovat služba sociální rehabilitace, vlastně skoro vůbec. Není zde místo, kde bychom mohli třeba připravit pokrm v rámci nácviku chodu kuchyně apod. Nízkoprahové denní centrum je taky velmi obtížné poskytovat. Klienti musí být namačkaní v jedné buňce, která zároveň slouží jako noclehárna."

"Na 100 % ano! Absolutně netuším, jak bude probíhat služba sociální rehabilitace v prostoru, který nemáme. Obecně se ví, že máme čtyři služby, v registru máme čtyři služby a stejně nám postaví buňky pro noclehárnu a pak se diví, že nemáme kam „nacpat“ další tři služby. Přišli jsme o keramickou dílnu, možnost nácviku vaření, nácvik zacházení s dokumenty a mnohem více. Nízkoprahové denní centrum je v prostoru noclehárny. Poskytování služeb bude čistá improvizace. Jediná výhoda je, že na nás nebudou koukat paneláky z celého sídliště a hlídat každý náš pohyb (našli se tací spoluobčané, kteří psali stížnosti, když se jim zdálo, že máme moc listí na střeše, vadil jim zapíchnutý větrník na předzahrádce, povalující se krabice od pizzy, která v prudkém větru vylétla z popelnice atd.)"

"Někteří klienti to budou mít dál. Je to také z cihelny daleko do obchodu. Výhoda by měla být, že na cihelně je méně obyvatel a tím méně problémů ze střetů s bezdomovci."

A co si naši kolegové v Atriu přejí? Kromě lepšího zázemí pro poskytování služeb také to, aby se více jejich klientů bylo schopno vrátit k běžnému způsobu života.

Za upřímné odpovědi na otázky děkuji všem zaměstnancům střediska Atria.

Mgr. Marcela Mommersová

Specialistka komunikace, fundraising
Tel.: 607 714 535 E-mail: 88EmV-548hzwVbigc8m%C9.43dkmRb~lWlkmb