Před 16 lety Mgr. Markéta Sieglová společně se dvěma kolegyněmi Mgr. Jolanou Skalníkovou a Bc. Marií Teplou založily Středisko Na Sioně Oblastní charity Kutná Hora, které se věnuje zdravotně znevýhodněným dětem a jejich rodinám.
Jak dlouho pracuješ v Oblastní charitě Kutná Hora a jak jsi k práci v charitě vůbec přišla?
Pracuji zde od května 2004. Tehdy jsme oficiálně založili Středisko rané péče. Stalo se to díky tehdejší ředitelce Marii Mackové, která mě oslovila v souvislosti s probíhajícím Rokem rodiny a tedy možností podat projekt na službu raná péče. Ta se věnuje rodinám dětí se zdravotním znevýhodněním. Kolem kutnohorské charity se objevily rodiny, které potřebovaly pomoct. Paní Macková zjistila, že rodinám s takovouto potřebou pomáhá právě raná péče.
Jsem vzděláním speciální pedagog a v roce 2004 jsem byla na rodičovské dovolené. Daly jsme se dohromady s dalšími matkami po mateřské, které měly podobné vzdělání a zájmy, a tak vzniklo díky Marii Mackové naše středisko. Dvě třetiny z nás pracovaly na začátku pouze na dohodu, postupně jsme se stávaly řadovými zaměstnanci. Nejprve jsme se spojily s již tehdy fungujícími pracovišti rané péče, navázaly jsme spolupráci s místními pediatry a odborníky. Postupně jsme se službu učily dělat a začaly spolupracovat s prvními rodinami na Kutnohorsku. Během několika let se služba rané péče rozšířila také o region Čáslavska a Poděbradska. Získaly jsme první auto, realizovaly benefice na pomůcky. A v roce 2008 jsme již působili na území celého Středočeského kraje.
Proč jste založili Středisko Na Sioně? Jaké byly jeho začátky?
Středisko Na Sioně jsme založili v roce 2014. Předtím jsme se již rok realizovali v našem „Středisku rané péče“. Kromě rané péče jsme začali poskytovat také sociálně aktivizační službu. A protože byla i pro děti školního věku, které rané péči dávno odrostly, středisko jsme přejmenovali. Díky názvu ulice, ve které sídlíme a které je nám nějak blízké, jsme si jej dali i do názvu střediska.
Kromě rané péče jsme postupně začali provázet i rodiny dětí školních, které měly děti s autismem. Ze svépomocné rodičovské skupiny se pomalu krystalizovala podpora pro děti i jejich rodiny tzv. služba aktivizační, kterou jsme registrovali v roce 2013. Dnes je tato služba významnou součástí našeho střediska.
Vzpomeneš si ještě na první klienty?
Na první klienty se asi nezapomíná. Ale jména uvádět nebudu. Patřil mezi ně jeden chlapec z Kutné Hory, který měl opožděný vývoj řeči a celkově se vyvíjel pomaleji. Jeho rodina jej velmi podporovala a dnes již jistě opustil základní školu.
Jezdili jsme také za dvojčátky na druhý konec kutnohorského okresu, která se narodila předčasně, a jejich vývoj tím byl ovlivněn. Ale již v předškolním věku byli oba kluci v pořádku a k radosti celé rodiny zdárně nastoupili do školy. Také jsme spolupracovali s rodinou jedné holčičky s kombinovaným postižením, která se postupně učila náhradní formě komunikace, nasměrovali jsme ji na další odborníky. Rodina se o ní láskyplně starala. Všichni dohromady jsme usilovali, aby byla co nejsamostatnější. Po čase nastoupila do speciální školky a naše cesty se rozdělily.
Je konkrétní příběh, který Tě osobně nějak ovlivnil?
Velkou školou pro mě byla spolupráce s každou rodinou. Od každého rodiče i dítěte se můžeme leccos přiučit a pochopit. Vzpomínám si třeba na rodinu malinké holčičky, která měla po narození spoustu zdravotních problémů. Ale její rodiče i starší sourozenci ji velmi milovali a hledali jsme co nejvíce možností, jak jí pomoci. Později se bohužel zjistilo, že holčička má diagnózu neslučitelnou s dlouhým životem. Její stav se pomalu zhoršoval. Obrovskou školou pro mě byla její maminka, statečná a milující žena. Když se holčička zhoršovala, přijímala cestu, která je čeká. Já, jako začínající poradce, jsem se stále snažila přinášet nápady, pomůcky, metody, které mohou podpořit, ulehčit.. Ale až docela pozdě jsem pochopila a přijala, že tohle všechno holčička ani její maminka už nepotřebují. Že užitečné pro ně je hlavně být s nimi, v tom, co žijí hodinu za hodinou.
Po 16 letech odcházíš z pozice vedoucí Střediska Na Sioně. Když se ohlédneš zpět. Na co si nejvíce pyšná? Co vidíš, že se Vám povedlo a naopak?
Jsem vděčná za všechny kolegyně, které s nasazením pracují a pracovaly v našich službách. Každý, kdo prošel naším střediskem, byl cenný a jedinečný člověk, který nás i klientské rodiny velmi obohatil. Jsem ráda, že se nám podařilo i přes nárůst služeb, klientů, kapacity, pracovních úvazků uchovat si touhu tvořit tým. Vnímám, že usilujeme o to dělat profesionální služby. Ale zároveň je pro nás lidské hledisko a milé prostředí týmu důležité. Vystihuje to naše logo: „Spolu, lidsky, profesionálně.“ Po každé, když jsem dělala statistiky uplynulého roku nebo závěrečné zprávy projektů, došlo mi, kolik práce je za námi, kolika rodinám a v jakém úžasném rozsahu jsme pomohli v jejich cestě.
Jsem ráda, že služba raná péče je součástí profesní Asociace rané péče České republiky, kde jsme aktivním členem již roky. A daří se nám při opětovných šetřeních získat Garanci kvality služby raná péče.
Jsem také ráda, že se nám podařilo spolupracovat s mnoha odborníky v oblastech, ve kterých působíme. Jde o špičkové experty v ČR, ale i v zahraničí v tématech autismu, rané péče, práce s rodinou, vedení rozhovoru v sociální práci, v logopedii a mnoha dalších oblastech.
Jistě nelze opomenout naše projekty, které nasměrovaly také náš tým k odborné práci s dětmi s poruchami autistického spektra a jejich rodinami. Podařilo se nám proškolit tým v odborných metodách práce s touto cílovou skupinou, navázat dlouhodobou spolupráci s odborníky v ČR i zahraničí, kteří pro nás dělali stáže a supervize. Byli jsme jedním z prvních pracovišť v regionu, které se tomuto tématu cíleně věnovalo.
Když jsme se loni stali semifinalisty Neziskovky roku, znovu mi došlo, že je za námi velký kus práce. Že se nám daří naplňovat samozřejmě s velkou podporou naší domovské organizace většina plánů, které jsme si stanovili.
Co Ti práce s klienty osobně přináší?
Raná péče pro mě byla již od dob studií vysněnou prací. Kdysi jsem po škole začínala jako vychovatelka a později speciální pedagog a učitel v Dětském centru Paprsek v Praze, pod vedením úžasného dětského psychologa, Dr. Jaromíra Šturmy. Již tehdy jsem měla možnost pracovat s malou skupinkou nebo jednotlivými dětmi, což pro mě osobně byla nejoblíbenější práce. Když se postupně přidala možnost pracovat s celou rodinou dítěte, bylo jasné, kam chci jít. Možnost zaměřit se na to, co konkrétní dítě, rodina, potřebuje, potřebnou dobu je doprovázet a dostat dar stát se na chvíli součástí jejich příběhu, to je radost. Nejraději mám okamžiky, kdy se podaří s miminkem nebo dítětem s těžším postižením navázat vztah, „komunikovat“ spolu, ať už na jakékoliv úrovni. To mám pocit, že jsme oba blažení.
Nosíš si práci domů? Jak relaxuješ? Co děláš ve svém volném čase?
Občas si práci domů nosím a jindy ji nechám za dveřmi. Velkou pomocí pro mě i tým je určitě sdílení hodnot, které jsou do velké míry společné. U mě je to víra v Boha. Vztah s Bohem mi dává smysl a odpovědi v mnoha hledáních. A pak jsem ráda doma, při běžných domácích činnostech. S mými blízkými. Ráda chodím ven, trochu sportuju, tam si hodně vyčistím hlavu. A rádi cestujeme, také mě baví hudba, knihy.
Co bys popřála středisku a sobě do dalších let?
Chtěla bych našemu středisku popřát odvahu a chuť stále dělat dobrou práci pro rodiny a nevzdávat také snahu o tvoření týmu, který prochází poslední dva roky obměnami. Týmu, který podrží, podpoří a kde si umíme také říci věci, které nás trápí nebo štvou. Je to jedna z důležitých věcí, proč zde člověk chce pracovat. A hodně legrace!
Ptala se Marcela Mommersová
Děkuji moc Markétě za 16 let, kdy byla vedoucí střediska, děkuji za její odbornost, za její skromnost, která jí pomáhá rychle si získat důvěru spolupracovníků. Děkuji za zodpovědnost, se kterou vše dělá, ať je to drobnost nebo velký projekt. Děkuji za její milý úsměv a srdce na dlani. Spolupráce s ní byla radost.
Robert Otruba, ředitel
O Středisku Na Sioně a službách pro děti a jejich rodiny také více na www.strediskonasione.cz.
Markéta ze Střediska Na Sioně neodchází, zůstává dále jako sociální pracovnice a těší se, že se vrátí více k práci s dětmi, jejich rodinami a do terénu. Děkujeme Markétě a jejím kolegyním za obrovský kus práce a za to, že pro rodiny a děti dokázaly najít způsob, jak jim pomoci v jejich nelehkých životních situacích. Děkujeme za vedení střediska od počátků celých dlouhých šestnáct let.
Mgr. Marcela Mommersová
Specialistka komunikace, fundraising
Tel.: 607 714 535 E-mail: 88EmV-548hzwVbigc8m%C9.43dkmRb~lWlkmb