9. listopadu 2023 Články

Co mě naučilo občerstvení?

Vašek je nejen náš klient, ale stal se také naším kolegou. Díky podpoře Philip Morris ČR, který se stal hlavním partnerem projektu Záchranný kruh, je Vašek zaměstnancem rychlého občerstvení v přízemí budovy charitního Centra Přístav. Již druhým rokem obsluhuje přes turistickou sezónu návštěvníky občerstvení, servíruje jim kávu, povídá si s nimi, dokáže jim vysvětlit kudy se dostanou k památkám v Kutné Hoře. O své zkušenosti nám sám napsal.

Co bylo časově před občerstvením

V roce 2002 jsem se začal léčit na psychiatrii pro psychózu (konkrétně schizofrenii) a vypadalo to, že už nikdy nebudu dělat žádnou práci. Stav byl až tak vážný, že jsem celkem podstoupil 3 hospitalizace v psychiatrické nemocnici a dostal plný invalidní důchod (tenkrát nebylo označení první, druhý a třetí stupeň).

První příležitost mi dal tenkrát před x lety (opravdu si nepamatuji rok, kdy to bylo) Fokus, práce v sociálně terapeutické dílně a v kavárně (občerstvení) „Pod schody“.

Druhou příležitost mi dala Charita v Kutné Hoře (z Fokusu jsem odešel), a to úklidy kostelů, to mě nebavilo. O tom ale mluvit nechci.

Chtěl bych se více rozepsat o tom, co mi dala (naučila) práce číslo tři, tedy práce v kavárně/občerstvení v rámci Charity v Kutné Hoře. Tímto děkuji Charitě a hlavně také sponzorům, že mi tato práce byla umožněna.

V občerstvení (kavárně)

Mojí „vlastností“ je, že když jsem delší čas doma, tak vlčím, zanedbávám hygienu, jen tak se poflakuju apod. Kavárna (občerstvení) zavedla v tomto určitý řád. V určitý čas vstát, provést (nezbytnou) hygienu…

Další mojí „vlastností“ je, že se velmi často bojím (mám strach). A tady přicházel (nejvíce na začátku) strach, že rozbiju kávovar, skleničky apod. Tento strach se začal díky pravidelné docházce do práce „obrušovat“. Bohužel nutno dodat, že tento strach narůstá přes měsíce, kdy je kavárna zavřená (kávovar).

Velký strach jsem měl i, že rozliju kávu, že mi tácek upadne... I tento strach se začal „obrušovat“a opravdu trvale poklesl.

Co mě hrozně bavilo a naplňovalo, byla komunikace se zákazníky, hlavně se zákazníky mluvícími anglicky. Jsem totiž „falešný začátečník“, co se angličtiny týče. Pár zákazníků mi sdělilo, že mluvím velmi dobrou angličtinou, což mě velmi potěšilo.

A když jsem u toho, co mě bavilo a naplňovalo, tak to určitě bylo to, že jsem začal cítit, že jsem konečně nějak v životě užitečný a dokonce jsem měl toto i zaplaceno.

Co jsem neměl rád, bylo vytírání. A ano, je tam zase strach! Tady se trochu projevovala snaha po dokonalosti a tedy strach, že to neudělám „dokonale“. A asi za to mohou ty „kostely“ (úklid).

Moje mamka pracovala na veřejných záchodkách, a tak jsem asi proto získal kladný vztah k úklidu záchodů. V tomto velmi oceňuji moji první vedoucí, která mi perfektně všechno vysvětlila!

V kolektivu jsem „objevil poklad“, několik lidí, kteří mě provázeli životem v občerstvení (kávárně), se stali i mými dobrými přáteli. Toto zkvalitnilo můj život a myslím, že i ten jejich.

Taky bych chtěl podotknout, že jsem se díky občersvení naučil si závázat sám zástěru a udělat uzel na plastovém sáčku. Ten uzel jsem sice uměl z domova, ale tady jsem to vylepšil.

Závěrečná slova…

Práce v občerstvení (kavárně) zavedla do mého života řád. Našel jsem v kolektivu přátele. Naučil jsem se nové věci. A obrušovaly se strachy.

Chtěl bych poděkovat všem, kteří mi tuto práci umožnili (Charita, sponzoři) a beru to jako nácvik do „ostrého provozu“, který bych chtěl časem zkusit. Bohužel mými největšími nepřáteli jsou hlavně negativní příznaky schizofrenie, a to hlavně „paměť“ a soustředění.

Více o projektu Záchranný kruh

Děkujeme našemu kolegovi Vaškovi za upřímná slova. Jsme rádi, že díky němu je i náš život bohatší. Jeho zpověď zveřejňujeme, tak jak ji napsal, bez úpravy.