Projekt Kampánova vila - je zaměřen na komplexní rekonstrukci a stavební úpravy původní vily z první poloviny 20. století. Cílem je vytvořit moderní, důstojné a plně bezbariérové zázemí pro poskytování dvou klíčových sociálních služeb Střediska Na Sioně: rané péče pro děti se zdravotním znevýhodněním a sociálně aktivizačních služeb pro rodiny s dětmi.
Bez bariér. Bez výjimek. Pro každé dítě.
Dejte s námi šanci na obyčejné dětství i neobyčejným dětem.
Každý příspěvek pomáhá postavit svět, kde je místo pro každé dítě.
V roce 2024 jsme společně pomohli 194 rodinám dětí se zdravotním znevýhodněním přiblížit se tomu, co si přejí nejvíc žít běžný život. Naši odborníci za dětmi najeli přes 37 000 kilometrů, abychom je mohli podpořit přímo doma. Děti trénovaly komunikační a motorické dovednosti, rozpoznávání emocí i každodenní situace, každý drobný pokrok byl velkým krokem k samostatnosti. Společné pobyty v Herlíkovicích i trénink „v terénu“ během prázdnin posílily nejen děti, ale i jejich rodiče.
Pomozte nám rozšířit kapacity služeb, aby žádná rodina nemusela čekat na podporu, kterou právě teď potřebuje.
Včasná podpora rodiny dělá zázraky
Do rané péče v Kutné Hoře jsme se dostali, když bylo Kristiánkovi dva a půl roku. Syna jsme krmili, neuměl se obléci, nemluvil, neukazoval, neznakoval a svět byl pro něj jedna velká hrozba. Když k nám poradkyně Marie přijela poprvé, byl na tom Kristián velmi špatně po stránce sociální interakce. Při návštěvě byl natolik ve stresu, že začal i zvracet....
Lépe chápeme Zuzančin svět
Rodina Zuzky se obrátila na ranou péči, když byly jejich holčičce necelé tři roky. Po narození se vyvíjela normálně, ale později začal její vývoj stagnovat. Dětský psychiatr diagnostikoval opožděný vývoj řeči dysfázii a prvky autismu. Zuzka začala odmítat některá jídla, nechtěla sama chodit, válela se po zemi, ubližovala si, na procházce venku utíkala, doma lezla do výšek.....
Radost z každého Honzíkova pokroku
„Vše se zdálo být normální, Honzík nám rostl a učil se nové věci. Jak ale plynul čas, uvědomili jsme si, že nemluví, neumí si hrát a jeho vrstevníci ho nezajímají,“ vzpomíná chlapcova maminka.
„Začal kolotoč zjišťování diagnózy a strach, co nás čeká. Navštívili jsme dětskou doktorku v Motole, dala nám kontakt na ranou péči. Diagnóza zněla: dětský autismus, hyperkinetický syndrom.....